Tomáš Skružný (Skrůža)
Matador se zkušenostmi na rozdávání
Jedním z nejzkušenějších borců nosící rakovnický dres je Tomáš Skružný (* 16. října 1972), který by mohl zkušenosti rozdávat na potkání. V Rakovníku kroutí již třetí sezónu. Hlavně ta loňská se tomuto harcovníkovi střelecky povedla.
O hokejovém osudu Tomáše Skružného bylo rozhodnuto již dopředu. Stejně jako u Doudů. Táta byl trenérem a bratr hrával taky hokej. Tomáš proto nemohl zakotvit u jiného sportu. První krůčky udělal v dresu Hvězdy Praha, aby posléze přešel do dorostu HC Kladno. „V Kladně přišel největší úspěch. To se ještě nehrálo play-off, ale body se sčítaly do tabulky. My hráli s Litvínovem, Zlínem, Prešovem, Trenčínem. Právě Litvínov vyhrál a my vybojovali stříbrnou medaili. V tu dobu jsme měli vynikající partu. Chytal Milan Hnilička, v útoku hráli Martin Procházka, Ota Vejvoda, Ota Černý.“
Cesty těchto hráčů šly ale jiným směrem. „Oni byli lepší a hlavně v hokeji byla veliká konkurence. Bylo to v dobách, kdy s námi ještě hráli Slováci pod jednou vlajkou. „Musel si být velký talent, aby ses do společné federální ligy dostal.“
Po skončení mládežnického věku přišla služba vlasti. „Vojna byla dobrá. Rok jsem si odkroutil v Mělníku a druhý rok v Karlových Varech. Obojí byla II. liga, ale mělo to úroveň. Jelikož nejsem největší, tak jsem vždy nastupoval na postu tvořivého centra, stejně jako Rambo (Libor Rabousek) smích.“
Po návratu z vojny odešel do Slaného, kterému byl věrný neuvěřitelných deset let. „Mezitím jsem si odskočil na dva roky do Německa, ale nebyla to nejpříjemnější štace. Monokly pod očima, nebo naštíplej nos, to bylo normální. Na tréninku mě bek „namazal“, já blbě padnul na rameno a celý jsem si ho zpřetrhal. V tu chvíli jsem myslel, že končím, ale primář Silber z rakovnický nemocnice mě dal fantasticky dohromady, a to že dnes hraji je hlavně jeho zásluha. On byl také jedním z těch, kdo mě do Rakovníka přitáhl, protože mi dělal i přetržené vazy v koleni. Po této operaci jsem si dal chvilku pauzu, abych nakonec vyslyšel vábení z Rakovníka. Přetrhané vazy v rameni a koleni nebyly jediným zraněním z hokeje. Nejdříve přišla natržená slezina. To se mi stalo ve dvaadvaceti. Tenkrát mi řekli doktoři, ať na sport zapomenu. Vůle a odhodlání ale zvítězily. Jinak co se týče otázky II. ligy, tak to už asi není pro mě. V sedmatřiceti je složité se prosadit i v této soutěži. Já si zahrál II. ligu třináct let, teď je řada na mladších, pokud do toho Rakovník bude chtít jít.“
Druhou vášní Tomáše je in-line hokej, se kterým se podíval po celém světě a vybojoval i tři bronzové medaile. „In-line je dobrá průprava pro hokej, ale jenom co se týče fyzičky. Jinak si v tomto sportu hokejista kazí a ničí styl (Tomáš uvedl jiné slovo).“